Ty Ty Ty

(červen 2017)
Vlak, co staví v každé zastávce
hudba krájí čas, a ještě tolik cesty zbývá
čelo se dotýká skla
což tak dotknout se ho ústy?

polibkem vypít, nebo vdechnout vlastní
život za zrcadlem
čas je nehybný jak pavučina
vzpomínky jako mlha
vzpomínky jako hvozd setnutý vichřicí
s větvemi za kopcem
a kořeny v mojí hlavě
kus horizontu za sklem
jako hladina vzpomínek
co mě vrací nazpět
perspektivně zkrácené vzpomínky
dávají vyniknout hříšné kráse.

Pamatuju
jak jsem na Tebe koukal
přes webku
byla jsi nahá
v klíčních kostech
a níž jsi mě nepustila
ale to už jsem věděl
kam vedou Tvoje linky.
S webkou se mi pojí
ještě Vinohrady
jak jsi nám koukala
do malého pokojíku
a nevím
jestli je to potom
nebo předtím
co jsem tajil
Tvoje spodní triko
co po nás
zůstalo ležet
v peřinách
když jsme to chtěli
a nešlo to
muselo to být potom
co jsme si posílali
svoje fotky
co je mám pořád schovaný
a pak Řečkovice
tam jsi mi volala
a já měl strach
protože ona seděla vedle mě
a Ty jsi byla opilá
podobně jako tehdy
na Silvestra
když jsi mi vtloukala
do sluchátka
jak jsem špatnej kamarád
protože jsem tam nebyl
a ona na mě divně koukala
a já krčil rameny
že jsi opilá
a na konci světa
toho roku
mezi střepy
a sirénami
mi to prošlo
a v opilosti
prý vyplouvá
pravá podstata bytí
a to by pak znamenalo
spoustu věcí.

S litrem a půl
vína
jsme vypluli
a! ne!
bylo to pivo
a panáky
a fejsbůk
za ty zprávy jsem se styděl
když jsme jedli pizzu
na druhej den
v menze Nostra
a věděli jsme to.
Jdu dál –
předtím tu byl ještě
diagnosťák
kde jsem sbíral
cizí básně
a taky jsme spolu
prvně mluvili
a kouleli očima
smíchem krájeli
ty stupidní
a hezké chvíle
jako noži
a o noze to bylo
tehdy když jsi měla odjet
do Arménie nebo Albánie
nebo tam
či onam
dnes je to jedno
ale na poslední chvíli
to nevyšlo
a já byl rád
ne
že bych Ti to přál
ale ten starej umělec
to na mě viděl
když nás kreslil
do lipových listů
a je jen věčná škoda
že jsi tenkrát byla
už s ním
a až pak přišly
ty zprávy přes Facebook
a ještě později
jsi mi psala
ze své skrýše
že by ses chtěla
schovávat
se mnou
na schovávanou
jsme si pak hráli
docela často
ne?

Slunce se láme přes sklo
vlak řeže koleje
zavírám oči a přichází vzpomínky
ztráceli jsme přehled
o dnech a nocích
byly dny
co jsme je strávili v kuse spolu
počítali jsme společné hodiny
a čekali na oběhy slunce
bojoval jsem se spánkem
abych se dostal
k další lince konverzace
chodili jsme ulicemi
byli jsme na přehradě
a hráli minigolf
a pak přišla stávka
pěší cesta s vínem
bijeme v mříže
třeseme jimi a hledáme
vlakové spojení
do Vídně
jsme ve vlaku
ale jedeme jinam
mám pihu na uchu
zatímco mi kreslíš
jinou na druhé
a je to tak snadné
stačilo nám jenom smát se
stejným věcem
a já se takhle spojenej necítil
s nikým zatímco
rádia tryskala
love songy
a ty byly jen
levnou imitací
toho co jsme žili
někdy si přeju
abys nás postrčila
přes hranu
a my bysme byli pořád
mladí a šílení
nebo jiní
nebo jsem nás mohl
strčit já.

Ale zpět k vínu
na lavičku v parku
s litrem a půl
v keři
a zbytkem na jazyku
dvě pusy
ve čtyři ráno
tančíme
mezi ranními rozjezdy
ruce semknuty
v oparu rána
houpáme kroky
nejistých milenců.
Tehdy jsem nebydlel
v Brně
a Ty jsi bydlela
jako správná studentka
párkrát jsme spali
vedle sebe
a pekli jsme lasagne
masírovali si hlavy
fotili se v maniakálních pózách
leželi na posteli
kamarádsky
nebo spiklenecky
nohy nám trčí k nebi
a snažíme se
zastavit slunce.
Pak a i při tom
to vadilo jemu
a tehdy jsi s ním
ještě nebydlela
pamatuju si
když jsi vyprávěla
na vývojové psychologii
o svém bráchovi
zatímco jsem
v místnosti C34
potil hospodu
a chvíli na to
jsem měl knír
a bradku
když jsem Ti držel
dveře
a Ty jsi byla tak
krásná:
a to je
profánní a lenivý
mizerný
způsob popisu
toho
jaká jsi byla
a byla chyba
se o tom šířit
ale musel jsem
muselo to ze mě ven
a Pavel Ti to povídá
a dává mi divnej vzkaz
který Ti ukazuju
až roky poté
a Ty jsi překvapená
a třebas oba cítíme
zmařenou příležitost
tu drobnou škvíru
kterou jsme pak už napořád
jenom hledali.
A to není pravda.
Párkrát jsi mi řekla
abych neodešel
jednou jsi mě i prosila
já Tebe taky

dnes bych neodešel.

Plánovali jsme výlety autem
měl jsem
za Tebou přijet
do práce
a to jsem byl už
s ní
na Vinohradech
nohy spolykaly kilometry
zatímco jsme si po večerech
volali
a domluvili se na tom
že utečem
alespoň na den
protože jsem Ti napsal
přání k narozeninám
co Tě dojalo
ale nikdy se nám to nepovedlo
na Vinohradech
v posteli
jsem jí taky povídal
jak se mi s Tebou
dobře povídalo
zatímco nám odjížděly rozjezdy
od hospody
ve které jsme nebyli
a Ty jsi chtěla abych zůstal
zase
taky jsme si dokázali říct
před prvním magistrem
s vodárnou
na dece
v bytě
na Pionýrské
že spolu nikdy nebudeme
a vlastně to byla pravda

a tehdy i pak
jsem Tě mohl milovat
neříkám že Tě miluju
ale mohl jsem
a neříkám to často
myslím, že to víš.
Ty prázdniny jsem potkával
dívky
a potkal jsem i tamtu
ale ještě předtím tu
co tančila u tyče
grilovali jsme
na balkóně
věčnýho kamaráda
jak tam byla ta holka
co si z ní každej
utahoval
a ona to nechápala
a to byla větší otrava
než dostat facku
za vydařenej vtípek
Ty jsi měla tehdy
neoholený nárt
vím to
protože jsem Tě pohladil
po noze
a mezitím tu byla
ta holka od tyče
co byla hladká
a voňavá
dobře tančila
říkala mi to
a po večerech mi volala
jak jí chybím
a v pozadí hrála
hlasitá hudba
a ona šeptala
a já myslel na Tvoje
nohy
radši než na ni
radši než na věčnou
kamarádku
co jsem s ní
měl divný rande
a volal Ti
z toalety
a to ji nakrklo
a Tebe bavilo
že seš kazišuk.
Spolu jsme tančili
tehdy na diskotéce
jak jsem ztratil
klíče od toho bytu
kde jsme grilovali
a v patře Livinu
jsme hráli
piškvorky
pak na place
jsi se svíjela
a já musel
na vzduch
znovu jsme spolu
tančili
až na plese
tam jsem už byl
s ní
a byla s námi
i ta kamarádka
co se pak rozvedla
a odebrala si mě
z přátel
a taky ta
co je čerstvě vdaná
tam jsem s Tebou
vířil
neznaje kroky
slova
jak to skončí
a těšil jsem se
z té chvíle
jak kolem nás krouží
stěny Semilassa
a on výhružně
ukazoval prstem
a já toho nedbal.
Po tanečnici
od tyče
jsem potkal ji
a byl jsem šťastný
tak akorát
a Ty zas tolik ne
a já tam byl
když ona byla
daleko a dlouho

co bys dělala
kdybys mohla dělat cokoli?
možná to člověka limituje
daleko víc
u nás je to ale jiný
my se oťukáváme
a hádáme
co má ten druhý v hlavě
a dýcháme si na nosy
zblízka za zvuků Zaz
tu už nemůžu
poslouchat
aniž bych si
na Tebe nevzpomněl
jsi nahá jako novorozeně
při tom divoká a šílená
jako šelma v kleci
rezervovaná jako
domácí kočka s plným
břichem
ráno se snažíme
odlehčit tíhu situace
na kraji postele
vtípky o tom
kdo by komu měl platit
a líbí se mi ta originálnost
této situace
rozhodně je to originálnější
než pohlavní styk
ha!
fotky přišly těsně potom
nebo chvíli předtím
a čajovna
kde jsi měla hlavu
na mým rameni
přišla až po období
kdy jsme se vídali
a nic po sobě nechtěli
nebo jsme to
neříkali
Majáles
když byl ještě slabý
signál operátorů
a tam mě prosíš
abych s Tebou zůstal
dýl
zase?!
sakra..

dnes už je to jen historie
mojí hlouposti
a pak jsme ji potkali
v šalině číslo šest
a bylo to divný
protože tehdy
jsme ulice bloudili
jako dva zamilované
přízraky
a křivily se nám tváře
když se do sebe
vášnivě zasouvaly
než z nás vyrostl
solný dvojsloup
a nebylo třeba sázek
v potřebě být k sobě blíž
sázeli jsme se nedlouho
před tou čajovnou
a pak jsme to vzdali
a přestali jsme se schovávat
sami před sebou
to už jsem bydlel
v Řečkovicích
a v La Solitaire
baru
co už neexistuje
jsme oba vyhrávali
a doteď si pamatuju
na Tvoji ruku
na mém zátylku
a..
a to bylo až potom
co jsme kousek odtamtud
šli a v parku
u Moraváku
kde jsme si čutali
dlažební kostkou
jsi chtěla
abych si vybral
svoji výhru
a pak znovu
na rohu
u zastávky
kde stavěly rozjezdy.
Ten rok
jsem ukradl džbán
na víno
a daroval Ti jej
k narozeninám
a Ty jsi mi dala na Vánoce
hrnek s krpatým
cyklistou
a docela jsi to trefila
podobně jako jsi odhadla
náš vzorec:
lechtání a pocit
blízkosti, objetí
a dech na rtech
dotek nosů
a pak rty a
výbuchy.
Víš, taky si myslím
že jsi mi byla docela
často
nebo dlouho
jen kamarádkou
mezitím
co se to mezi
náma houpalo
chvíli k Tobě
a pak zas ke mně
protože kdyby ne
některý chvíle
by pak byly
ještě divnější
ale o to líp
by se o nich psalo:
jako když jsme
všichni čtyři
hráli Dixit
nebo tehdy na plese
nebo když jsme spolu
ukončili kontakt
protože jsi chtěla
převozníka.
Neptej se mě jak
ale tušil jsem
to už jsem bydlel
v Líšni
že nosíš dvě srdce
pokračoval jsem
v tom vztahu
co neměl smysl
ale potřeboval jsem
truchlit
a mít z Tebe radost
a taky jsem si vzpomněl
na ten náš jedinej
večer
a to bylo ještě
v Řečkovicích
a nevím
kolik si toho pamatuješ
ale já bych chtěl
víc
zoufale
oba jsme tomu šli
naproti a whisky
tomu taky pomohla
a já se ráno probudil
s největším světovým
gongem
doprostřed čela
a Ty jsi tam byla celá
a nahá
jen nátáhnout
ruku.
Před rokem
jsi mi pověděla o své
svatbě
a o tom
že mě tam chceš mít
a taky že vlastně nechceš
měl jsem z Tebe
radost a taky jsem
smutnil
a na svatbě jsem nebyl
nemusel jsem ani přemýšlet
jestli chci nebo ne
nechtěl jsem.
Pak jsem Tě potkal
zase až po roce
a absint
není naše pití
a cítili jsme se oba
divně
a nepatřičně
chyběla tomu rozhoupaná
slova
a vrávoravý průchod
městem
a

konečná!
vystupovat!
I ta nejkrásnější
báseň
říká
co už dávno víš
není životem
je v pořádku
pokud končí
otevřenými
rty