NAROZENINOVÁ

(říjen 2020)
Kráčím si to po perónu
jdu do práce
a můžu sbírat kapky rosy
když se proplétám mezi lidmi
a odjíždí vlak.

Ještě schody na most
jako na zikkurat
chodník okolo psího hřiště
pár rohů mého města
za kterými už nečíháš –
nenakráčíš si to do stejnýho
knihkupectví
nesedíš u stolu v kavárně
nepíšu Ti
ale myslím na to
a na Tebe
a dnes o to usilovněji.

Dnes je to Tvoje
a já jsem volná chůze
a volnej verš
a hudba v uších
a láska a chlast
a teču ulicí a píšu
o chůzi a stoupám
na věž rána
abych Tě pozdravil.

V práci
melu zrnka kávy
a stáčím ji do malého
hrnku jako smotaná slova
ostříhaná křídla
složená na prsou
kde hřeje
a všechno okolo
je zas tak reálný
že bych si mohl sáhnout.

Sáhnu na hrnek a srknu si
připíjím na Tebe, na vinná vytržení
na to abys byla neustále, neskrblivě
sama sebou a nepřerušeně se trýznila
čirou radostí jako rebelantské dítě
a dáma v jedné osobě.

Připíjím na nekřtěná přání
a sursum corda
na divadlo života
a cirkus stárnutí
a na Tvůj příchod,
kdy ve mně hrkne
jako vždycky.

Připíjím na Tebe!

Pamatuješ si na ně?!

Chtěla jsi:
„Něco, co mě potěší, překvapí, něco nehmotného“
a v libovolném pořadí Tě tedy obdaruji níže těmito třemi dary, které si přeješ:
  • Jednu báseň na Tvé téma a vlastní kresbu k ní u mě máš.
  • Dvakrát Ti vrátím, co mi dáš, přitom na tom netratím a Ty pranic nevyděláš.
  • Třetí je přání, co z tvé hlavy vzejde, nic mi jej splnit nezabrání, přitom do jednoho slova se vejde.

Jedno sis vyzvedla? Co ten zbytek? =)