KAŽDEJ HLEDÁME

(ČERVENEC 2014)
Každej hledáme
něco hezkýho:
mraky,
co by vypadaly úžasně
ve vysokým kontrastu
chlast,
co rozveselí
a nezdrbne
známé tváře
v davu.
Párkrát jsem tě viděl
ve městě
a nebyla jsi to ty.
Vždycky měly půjčený
jen kousek:
zkosenej nos,
uši v kontradikci,
pootevřený rty
nebo úsměv.
Oči
se hledají těžko:
je jedno, jestli jsou branou
do duše,
nebo jsi se na mě
s nimi koukala jinak.
Žádná z nich jsi nebyla:
je těžký být někým jiným,
když jsi sama sebou:
to víme oba
a to nás dělí.

Doma
políbím dívku,
se kterou zrovna žiju.
Přivoním k její šíji.