VÍNA

(březen 2014)
Tlukot vína
s náma točí
z očí do očí
dýcháme
napnuté konce
a drama rána
nás budí
nad postelemi
našich lásek
vracíme
uložené pozice
za bzukotu
mobilních zpráv
pod polštářem
dlaň v pěst
klamavá ústa
pálí nad tělem
a princezna
má oči laně
zahnutý zobák
smích hyeny
v cinkotu sklenic
spí na hrášku:
je to malé
nízké a roste
a pak hned
z rána
vana
sama
smývá
stěr růže
rtěnky
řasy
jen fouknout
éter hroznů
stéká z kůže
a cítí vousy
když zalívá
obličej
nemizí z očí
a uši žbluňkají
a šimrají
v těch slovech
co jako mantra
znějí v kostech
lebky
ve snaze najít.

Ale co?