PROBOUZENÍ

(květen 2015)
Slavnostní večer.
Propadající slunce rozetřelo tuší
stíny pod Tvoje oči Venuší.
Soumrak vyřezal zarudlým skalpelem
obrys Tvých ruměných úst
a my zas můžeme srůst.

Kreslím křivku, odkrývám ukrývané
půvaby boků, ledový žár dlaní.
Bádavými prsty odhaluji schované
čáry čar Tvého těla, linky na rozkošné hraní.

Jindy jsem
rebelem s nejistým apelem,
ctitelem v hávu nesmělém
a přítelem se smutným údělem.
Pro tenhle moment však
badatelem hledajícím hlásky,
pachatelem skrytým za masky
a šiřitelem lásky.

Ráno.
Probouzím se s pachutí snu na polštáři.
Snu o tom, že už nejsme dva tajnůstkáři.
Snu o dvouhlavé bytosti v peřinách,
o uzlování, přetahování, souhře a hře ve slabinách.
O vině
rodině
poslední lásce
první vrásce
dvou slovech
nesmrtelných slibech
společné hlíně
Tvém klíně