PŘILOŽ SVOU TVÁŘ

(březen 2022)
přilož svou tvář
k té mojí.

jednou jsme byli
cizinci
dnes prcháme
před tikotem hodin
tekoucí zvony
pumpují
hřmějí
točíme se s větrem
ze zbytku našich plic
skáčeme přes stébla
vteřin
vznášíme se na krovkách
času.

jsi vzdušný vír
kučeravé krajky
vlčích máků
a reje maškarád
máš tělo z rákosu
ohýbaného ve větru
za záře ranního slunce
jsi explodující hvězda:
magická z každé vzdálenosti
v každém čase.

otevíráme
a zase zavíráme
ústa
a polykáme
pukající kukuřičná
srdce
jen urvat bubliny
našich slov
jen setřít
motýlí pel
téhle chvíle
ze společného
rtu.

cítím Tě hluboko
chci Tě
odněkud uvnitř
žiješ ve mně
jsi mé lepší já
jsi sen
co sním přes den
potřebuju Tvoji kůži
hýříš mnou
zníš kostmi
mám Tě na špičce
jazyka
jen slíznout
zmrzlina kane
pod dlaní
pavučina pne
řetězy praskají
jsme cizinci
nebo jsi mě měla
vždy znát líp
než všichni ostatní?
máš oči jako já
jsme cizinci?
máš ruce jako já
jsme cizinci
nebo jsem Ty
a Ty já?

přilož svou tvář
k té mojí.