Dobré ráno III.

(únor 2022)
Posadím Tě na kopec pod hvězdy
láhev vína a deka
a všechen čas našeho malého světa.
Chytnu tě kolem ramen
a země se trochu zatřese.
Předpokládám, že neexistují slova
ne v žádném jazyce světa
jak popsat ten pocit, který chovám.
Položím tě na deku
a země se zatřese o něco víc.
Možná ty malá hořící světla tam nahoře
jsou nejblíž tomu, co by to dokázalo vysvětlit.
Víš, má to sílu, aby to rozlousklo hvězdy
jako skořápky ořechů.
Vyráží mi to z hrudi jako uvězněný pták.

Přitulím Tě pod hvězdami
a zatřesu se spolu se zemí.
Pojďme udělat něco malého
co navždy nezmění náš život.
Řekněme si něco, co oba víme
tím začneme.
Překreslím Ti jazykem páteř
utrhnu květinu a zasadím Ti ji
do klína.
Přivoním ke květu
a políbím půdu ze které vyrůstá.
Zatřesu Tvojí zemí.